Ballady (Quis)/Ballada o posledním draku

Ballady Ladislav Quis
Slib smrti	Ballada o posledním draku	Hloupý Honza

Údaje o textu
Titulek:	Ballada o posledním draku
Autor:	Ladislav Quis
Zdroj:	Quis, Ladislav. Ballady. Praha: Dr. Ed. Grégr a Ed. Valečka, 1883 Online na Internet Archive
Licence:	PD old 70
Index stran

Ballada o posledním draku.

Ve smutek město zastřeno
a pláč i nářek všady,
ni král, ni moudří kmetové
už nevědí si rady.

Za městem drak se šeredný
položil v bujné sady,
a každý jeho potravou,
kdo ukáže se tady.

Nadarmo král naň vysílá
svých pluků chrabré řady,
drak jízdu jako pěšáky
požírá dohromady.

Lid poražen je zoufalstvím,
král bílý vous rve z brady.
Co platna moc mu královská,
co platny pevné hrady!

Tu před trůn jeho staví se
dceruška plna vnady:
„Nás panny pro vlast obětuj,
my pro vás zemřem rády.“

Král brání se, však lidu hlas
mu staví dlouhé snady,
a vládce v panen průvodu
jde smutně ve chrám Lady.

Přijata oběť bohyní
a draku do náhrady
za veškerý lid ostatní
dán panen život mladý.

Jest každý nyní bezpečen
kdo zaměřil si kady,
i draku dobře k duhu jdou
panenské krve slady.

A posléz také dochází —
ó těžké břímě vlády —
na dceru krále milostnou,
již cení nad poklady.

Tu mnohý rytíř věhlasný
vyhledal draka spády,
by potřel jej, však každý zpět
šel s krvavými zády.

Již vedou oběť za bránu.
Tu panic prostý vady
úprkem vjíždí do města
a za ním vojska řady.

„Zastavte! nazpět vraťte se! —
Čas není na výklady. —
Ty, králi, svolej kmety své —
však rychle — do úrady.“

Na čem se rada usnesla,
kdož řekne bez závady,
však jisto jest, že s obětí
se dali na odklady.

Hned v městě samá veselost
i hlučné serenady,
a v chlady noční družku druh
si vábí do zahrady.

Den třetí. Drak již před městem
hlav pěti zvedá hady,
a soptí oheň, děsně řve,
svou daň chce bez výhrady.

Však v odpověď mu jenom smích. —
Ó, hanebné té zrady! —
Co není, nemůž dáno být.
A drak náš — pošel hlady.