Balada o odvolání
Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Balada o odvolání |
| Podtitulek: | kterou Villon napsal v lednu 1463 po šťastně přetrpěné zkoušce vodou |
| Autor: | François Villon |
| Spoluautor: | |
| Krátký popis: | |
| Původní titulek: | Ballade de l’appel de Villon |
| Zdroj: | Já, François Villon. Praha: Československý spisovatel, 1964. s. 87. |
| Vydáno: | |
| ISBN: | ISBN |
| Licence: |  PD-old-70 |
| Přeložil: | Otokar Fischer |
| Licence překlad: | PD-old-70 |
| Související: | {{{SOUVISEJÍCÍ}}} |
 Chybí odkaz na Wikipedii |
|
| další články: |
|
Nu, byl jsem blázen, klíčníku,
s tím odvoláním? Na mou duchu,
i zvíře má tu taktiku,
když cítí, že má škvora v uchu
a vši mu lezou po kožuchu.
A když mi pro nařčení lichá
zakvílel žalm smrti v sluchu,
tak co? že měl jsem zůstat zticha?
Já potomek být řezníků,
z nichž byli Kapeti, v tom puchu
jsem nebyl, v díže hříšníků,
a neměl velkou vodu v břuchu.
To byla, jářku, švanda, juchú,
mít pumpu z huby, žumpu z břicha
a po zločinu ani čuchu —
Tak co? že měl jsem zůstat zticha?
Což bylo k tomu podniku
filosofických třeba vzruchů?
Tím, že jsem podal supliku,
já prostě spoleh na předtuchu.
Když notáři, co sedí v suchu,
„Pověsit!“ vyřkli, splaskla pýcha,
a když jsem se už houpal v duchu,
tak co? že měl jsem zůstat zticha?
Ta voda! Vždyť šlo o záduchu!
Dýchal bych teď, jak mrtvý dýchá!
Čněl jako klas! A v svěžím vzduchu!
Tak co? že měl jsem zůstat zticha?
