Bajky velkých/Mlunný úhoř

Bajky velkých Eliška Krásnohorská
Kocour a já	Mlunný úhoř	Muška

Údaje o textu
Titulek:	Mlunný úhoř
Autor:	Eliška Krásnohorská
Zdroj:	Bajky velkých od Elišky Krásnohorské. V Praze. Nakladatel: Eduard Valečka, 1889. S. 41. Online na Internet Archive
Licence:	PD old 70

Na Olympu visí chmury;
Joviš dnes má zlosť.
„Opovážné, zemské stvůry!
Naučím vás, brát mi s hůry
blesk, můj přední skvost!
Hle, co pýchy je v té chásce!
‚Dej nám oheň!‘ Až jsem žasl!
Jak když hejsku na procházce
doutník zhasl!

„Dám jim oheň hříčkou, která
spokojí je snad.“
Smál se pod vous, v ruku bera
kůži, z níž se svlékl včera
Aeskulapův had.
Snopek blesků v koutku čadil;
Joviš vzal je, rozharašil,
jeden vyndal, v kůži nadil,
potom zašil.

„Tu jej máte, oheň živý!“
Zasmál se — a plesk!
Na všetečný svět ten chtivý
s olympické shodil nivy
v kůži všitý blesk.
Vystříklo to, v řeku spadlo,
sic by se to propálilo, —
ve vodě to trochu schladlo,
naskočilo.

Čerstvě se to prohánělo
jako doma hned;
úhledně to zmohutnělo,
dostalo to hbité tělo,
hladké jako led;
ploutve, žábry rostly tomu,
svaly mrštné jako struny, —
stal se z Jovišova hromu
úhoř mlunný.

„Toť můj bičík,“ Joviš vece,
„na vás vhodný trest!
Vždy ať pluje v žití řece,
ať vás bije v chabé plece
jako žhavá pěst!

Prostrčený hromoklínem,
kolem vás ať v brod se míhá,
ať vás v proudu měkce líném
bouřně stíhá.

„V sladkých vodách, v mělké lázni
zkuste jeho ran,
ať vás mrská, ať vás blázní,
ať vás tepe strašnou kázní
krutě se všech stran!
Taková v něm síla zbyla
z hromovládných mojich dlaní,
že by koně omráčila,
když ho raní!

„Jak se teprv tvor tak slabý,
člověk, bude třást!
Moh’ jsem blesku kázat: Zabij!
Mne však těší strach váš babí,
chci se na něm pást!
Proto ať vás plaší všudy
k vaší trýzni, k vaší muce
v chladném klidu žhavé pudy
revoluce!

„A v čem nejvíc vás to bolí,
nejhloub rozraní.
v tom můj bičík ve svévoli
za terč vaši plec si zvolí,
v tom vás podmaní.
Nejraději, bez otázky,
v proudu žití v koutek slunný
vpluje v sladkých vodách lásky
úhoř mlunný.

„Vlnek jemných kolébání
luzně zmámí vás,
v tom vás žehnou z nenadání
děs i rozkoš, třas i plání,
vášně žár i mráz!
Mlunná bytosť! Kouzlo vnadné!
Ale chyť to - - vyklouzne to;
jest to ryba krve chladné, —
úhoř je to!

„Všitý blesk ten rejdí v klíčkách,
až vás obvine;
sám se nechytí v těch smyčkách,
jeť jak v hladkých rukavičkách,
vždy se vyšine!
Ale chci též, aby s chutí
mlunný úhoř dělal kliky
z vod těch sladkých k slané rmuti
politiky!

„Tam ať sebou šumně hází
podšitý můj blesk,
mámivé ať jeho rázy
směšně bouřně doprovází
věčný třesk a plesk;
pro zlosť ať vás mrská všude
švihem chlubných mravních dutek,
chyťte ho však, — a co zbude?
Skutek útek!“