Bajky Lafonténovy/Vlk a jehně

Že důvody silnějšího jsou vždy lepší, dokáže vám, milí čtenáři, následující bajka.

Žíznivé jehně sestoupilo do potoka, aby z něho žízeň svou uhasilo. Tu se k tomu naskytl vlk, který hladem puzen dlouho kolem těkal hledaje co by pohltil. Shlédnuv beránka takto na něj se obořil: „Jak jsi se, škůdce odvážlivý, mohl osmělit kaliti mi čistý proud? Budeš pykat za svůj zločin!“

Skroušeně odvětil beránek: „Odpusť, pane, a nehorši se; uvaž, kterak mohu ti vodu kaliti, stoje mnohem níže než ty, tak že voda od tebe ke mně, nikoli pak ode mne k tobě plyne?“

„Ty ji kalíš!“ rozkřikl se vlk. „Ty zlou máš vůli proti mně; vím dobře, kterak jsi mne vloni pomlouval!“

„Jáť vloni nebyl ještě na světě,“ vece jehně, „vždyť ssaju posud!“

„Tedy to byl tvůj bratr!“ vlk zařval.

„Nemám bratra,“ řeklo jehně.

„Však přece to byl někdo z tvého rodu; vím dobře, kterak vy, vaši pastýři i psi o mne ukládáte, slyšel jsem o tom; za to se mstíti musím!“

Nato nedbaje nářku beránka vlk krvežíznivý jej popadl a ve stínu lesa zardousil i pohltil.