Bajky Lafonténovy/Vítr a slunce
| Bajky Lafonténovy Jean de La Fontaine |
||
| ◄ Lev a myslivec | Vítr a slunce | Kohout, kočka a myška ► |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Vítr a slunce |
| Podtitulek: | |
| Autor: | Jean de La Fontaine |
| Spoluautor: | |
| Krátký popis: | |
| Původní titulek: | Phébus et Borée |
| Zdroj: | Bajky Lafonténovy. Praha: Jaroslav Pospíšil, 1875. s. 62–63. |
| Vydáno: | |
| ISBN: | ISBN |
| Licence: |  PD-old-70 |
| Přeložil: | Emil Herrmann |
| Licence překlad: | PD-old-70 |
| Související: | |
 [[w:|]] |
|
| další články: |
|
Vítr a slunce spatřili pocestného, který se byl opatřil proti každé nepohodě. Nastával podzim, kdy taková opatrnost cestovatelům jest na prospěch, pršelo a opět slunce svítilo, a barevné pruhy duhy poučovaly toho, kdož na cestu měl se vydati, že dobře jest vzíti plášť.
Náš pocestný byl tedy na déšť připraven, mělť plášť ze silné látky, v nějž dvojnásobně zahalit se mohl.
Hledě na něj pravil ke slunci vítr: „Muž ten myslí, že se obrnil proti každé příhodě, však nepomněl, že dovedu foukati tak silně, že nižádný knoflík neudrží mu plášť na těle, a že mu plášť celý roztrhám na kousky. Byla by to pěkná zábava pro nás, přeješ si jí?“
„Nuže,“ pravilo slunce, „vsaďme se, komu z nás podaří se příměti dříve muže toho, aby shodil plášť s ramenou. Začni ty, dovolím ti zahaliti mé paprsky.“
Vítr se vzedmul a jal se mrazivým dechem foukati, i nastal hrozný vichr, se všech stran to fučelo a hučelo, až stromy praskaly a se ohýbaly. Však čím více dul mocný vichr, tím těsněji se halil pocestný ve svůj plášť a držel jej oběma rukama ze vší síly své, tak že všecko úsilí větru marno bylo.
Tak uplynula doba, jež větru vytknuta byla, a paprsky slunce rozehnaly mraky a zahřály vzduch vichrem zledovatělý; hřály také pocestného a pronikly i tlustým pláštěm, tak že pocestný teplem brzy se zapotil a nucen byl plášť sejmouti. To spůsobilo slunce, aniž by bylo použilo veškeré síly své.
Tak laskavostí svou více zmohlo slunce nežli vítr svou krutostí.
