Bajky Lafonténovy/Lev a komár

Jednoho dne lev potkal komára. „Vary!“ zvolal, „zmetku pozemský!“

Ta pohana zamrzela komára, i zkřikl rozkvašen: „Myslíš, že se tebe bojím, protože jsi králem zván? co mi do toho? Býk silnější jest než ty a prchá přede mnou dle vůle mé.“

Jak dořekl komár slova ta, jal se bzučeti píseň válečnou, ulíti stranou, aby k boji se připravil, pak vyčíhav dobu příhodnou vrhl se na lva a zabodl mu své ostré žihadlo do krku i štípal jej nemilosrdně. Lev soptí, oko jeho blesky metá, řve, až všecka zvěř daleko široko se třese a bázlivě zalízá. To vše spůsobil komár; nepatrný ten hmyz pohání lva s místa na místo, píchá jej do zad, štípá do tlamy, a i do nozder zarývá mu ostré žihadlo. Konečně dostoupil vztek lvův nejvyššího stupně. Neviditelný mu nepřítel jásá a směje se, že lev ani zuby ani pazoury svými zahubit ho nemůže. Nešťastný král zvířat sebou trhá, mrská ohonem, ohání se tlapami, až posléze unaven k zemi klesá.

Komár radostí nad vítězstvím svým hlasitě bzučí a odlétá, aby slávu svou rozhlásil. Na cestě však padl v síť pavouka a zahynul v ní. —

Dvoje naučení z této bajky máme: že nejnepatrnější z našich nepřátel nám často nejstrašnějším býti může, a že často, když velká jsme překonali nebezpeči, nejmenší nehoda nám zkázu přináší.