Básně z roku 1865, svazek I./Venecie za večera

Jak dítě tiše spočíváš,
jež nezná, co svět strastiplný,
červánky za podušky máš
a kolébkou ti modré vlny.

A víly hejčkají tě v snách
a svoje noční písně pějí
než mlhy v tanci po vlnách
v dál tajemnou se poznášejí.

V ten čas chci ven v ten svůdný ráj,
už veslo pevně drží pěst,
a s hůry hvězdy pohlédaj’
a z dola obrazy těch hvězd,
a po vodách noc pohádková kráčí,
jen já tu ještě dumám, sním a pláči.