Básně z roku 1865, svazek I./Touha po jihu

Ven a dál v ty širé kraje duše má zas vzhlédnout touží,
vlaštovka kde křídla svoje v modrých vlnách moře hrouží.

V síni mé tak dusno, těžko — a v mém srdci touha hoří,
rozmáhá se, v dálku šlehá, v dálku, v dálku, k moři, k moři.

K moři, na němž bílé lodi k novým dálným světům plynou,
kde v lagunách rybky zlaté přítulně se k veslu vinou.

Tam, kde víla v štíhlou loďku stkvosty krásných perel hází,
rusálky kde mysl žhavou tichým zpěvem doprovází.

Tam, kde nebe v stálou něhu jasné oko svoje halí,
tam kde bouře rukou chvatnou lagun modrých nepokalí.

Palmový kde hájek svěží ladný půvab v sobě chová,
citrony kde v poli kvetou a jablka granátová.

Lid kde v chrámech vykouzlených Boha o svobodu prosí
a svých pěvců slova stkvostná věrně v středu srdce nosí.

Tam má touha a ten oheň nitra mého mocně blýská,
a má mysl mocně plane, a mé srdce mocně výská.