Básně z roku 1865, svazek I./Parallela

Básni, plná něžných palů,
plná krásné divokosti,
plná vášně, smutku, žalu,
dost již trpěla jsi, dosti.

Ale v mojí rodné zemi
nebetyčná bolest kráčí;
přeubohá mezi všemi,
ulevit si můž’ jen v pláči.

Po staletích ještě žije,
ještě cítí, koná, staví;
syn tvůj zpěvně lká a nyje —
u nás pláč je usedavý. —

A tak osud barvy duhy
mocným žezlem v mraky mění,
čím krásnější zemské luhy,
tím větší jich utrpení. —