Básně z roku 1865, svazek I./Nevím věru –

Nevím věru, jak bych v noci tmavé
z okna svého ven se mohl dívat,
kdybych Vás, Vás, moje roztomilá,
neslyšel ty krásné písně zpívat.

Nevím, jak by v síni mušek plné
spoutaná má mysl blaze snila,
kdybyste se usmívavou tváří
obrazem k mým lícím neklonila.

Nevím, jak bych umíral as žízní
v boji s vaším vínem, s parným letem,
kdybyste mi patoky ty kalné
nesladila svojím krásným retem.

Nevím, jak by mnohá píseň moje
jasnou růži v srdci život měla,
kdybyste v tu hloubku přání mého
sluncem svojí přízně nehleděla. —