Básně z roku 1865, svazek I./Doma

Jih báchorkou se zjevil, pak mi zhas’
a šlehl, vzňal se rudým ohněm zas —
ba vyšlehl jak velké slunce ranní
a změnil v zpěv mé toužné vzpomínání…
Buď pochválen ten milý, krásný jih! —

Zas útulně mne vítá drahá zem,
zas doma, doma, v drahé vlasti jsem;
zas háj i les mír do duše mi šumí
a žal můj uspává a vzdechy tlumí…
Buď požehnán ten milý, krásný les!

Zde svrhlo srdce dumnou svoji tíž
a břečtanem v něm kypří radost již,
a mysl znova zrozená se vznáší
výš k nebesům a křídlem mraky plaší…
Buď požehnán ten milý, krásný kraj! —

Zde zas má vlast, ten krásný světa díl,
již v prsten hor Bůh perlou zasadil,
a krásu sypala v ni jeho dlaň;
ó Bože věčný, chraň ji, chraň ji, chraň;
buď požehnána drahá moje vlast!