Antologie z oper
Stanislav Moniuszko	Halka	Začarovaný dvůr

Údaje o textu
Titulek:	Halka
Autor:	Alois Tvrdek
Zdroj:	Antologie z oper, díl 1., str. 128-129 Národní knihovna České republiky
Vydáno:	1922
Licence:	PD old 70
Související články ve Wikipedii: Halka (opera)

Stanislav Moniuszko: Halka[editovat]

Zpěvohra o 4 jednáních.

Osoby[editovat]

Pomjan, královský stolník. Žofie, jeho dcera. Hanuš z Odrováže, její ženich. Dziemba, stolníkův dvořenín. Halka, vesnické děvče z hor. Jeník (Jontek), vesnický jinoch. Dudák. — První provozování ve Vídni 1847 (2 jednání), v novém zpracování tamže (4 jednání) r. 1854 v Praze na kr. divadle českém 23. II. 1868, v Národním divadle 19. IX. 1886.

Obsah[editovat]

Jednání I. V domě královského stolníka Pomjana slaví se zasnoubení jeho dcery Žofie s Hanušem z Odrováže; spojeny tu budou dva staré rody, slavné činy bohatýrskými. Do proudu nejživější zábavy zazní zvenčí hlas dívky, oplakávající ztracený vínek. Poděšený ženich poznává po hlase Halku, chudou dívčinu selskou z poddané jemu obce, již svedl. Vymlouvaje se nevěstě své, že almužnou chce přispěti nebohé, spěchá k Halce, toužící po svém sokolíku, svém slunéčku — Hanušovi, otci robátka jejího. Slibem, že se k ní co nejdříve navrátí, utěšuje ubohou a přiměje k odchodu. Po jeho návratu do komnaty otec Žofiin těžce se loučí s drahou dcerou, opouštějící jej a jdoucí za snoubencem.

Jednání II. V zahradě před okny osvětleného domu stolníkova Halka v noci se skrývá, čekajíc milovaného Hanuše a těšíc se, jaké blaho jí s ním opět vykvete. Jontek, prostý jinoch venkovský, upřímně Halku milující, nalézá ji v zahradě a vyvádí ji z jejího doufání, znaje lépe panské hejsky, kteří děvče zhanobí a pak ještě posměch z něho si tropí. Halka, nechtíc mu věřiti, násilně se vdere do komnaty hledajíc Hanuše, jemuž Jontek líčí hrozný stav opuštěné. Hanuš odbývá ji nevlídně a chtěje v očích nevěstiných se očistiti od podezření, v její duši vznikající, prohlašuje Halku za šílenou a vyhání ji i Jontka.

Jednání III. V Hanušově vesnici poddaní se těší na brzký příjezd mladého pána s nevěstou doufajíce, že o slavnostních dnech sňatku ubude jim poněkud každodenní roboty. Hanušem vyhnaný Jontek přivádí sem zuboženou Halku a vypráví lidu o hanebném jednání majitele panství. Halky, bolem pološílené, lid srdečně želí.

Jednání IV. Jontek lká nad osudem neblahé dívky, pro niž se hluboce souží. Vtom blíží se svatební průvod, venkovany vítaný. Hanuš s úzkostí špatně tajenou si povšimne opětné přítomnosti Halčiny; obává se, aby jí Zofie nepoznala. Snoubenci spějí pak do kostela, kde svatební obřad má býti vykonán. I Jontek posléze opouští dívku a vstupuje v chrám, z něhož zaznívají zbožné zpěvy. Halka osamotněvši lká zoufale, že nelítostný Hanuš zničiv ji samu, nemá péče ani o své dítko, nechávaje je hladověti, a umíní si, že vypálením statku svého svůdce potrestá. Ale lepší stránka v ní vítězí. Zapudivši pomstylačné myšlenky, vzpomíná ještě milovaného děvčátka a nevěrného Hanuše, jemuž v duchu přeje štěstí v budoucnosti a skočí do řeky. Marně vrhá se Jontek za nešťastnou. — Utonula.