Antologie z oper/Alexandr Sergějevič Dargomyžskij

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Alexandr Sergějevič Dargomyžskij
Autor: Alois Tvrdek
Zdroj: Antologie z oper, díl 1., str. 30
Národní knihovna České republiky
Vydáno: 1922
Licence: PD old 70
Související články ve Wikipedii:
Alexandr Sergejevič Dargomyžskij
Alexandr Sergějevič Dargomyžskij

nar. 14. II. 1813 na rodinném statku na Smolensku, zemřel 17. I. 1869 v Petrohradě. Vzdělal se ve hře klavírní a ve skladbě v Petrohradě, kdež studoval také práva a stal se dvorským úředníkem. Seznámiv se s Glinkou, věnoval se hudbě úplně. R. 1867 byl zvolen předsedou Ruské společnosti hudební; po dvou letech však byl sesazen. V první své opeře „Esmeralda“ (1839), jež byla dávána teprve roku 1847 v Moskvě a 1851 v Petrohradě, přiklonil se k směru běžných oper italských a francouzských (Rossini, Auber). V následující zpěvohře „Rusalka“ (1855) přiděluje význačnější úlohu recitativu. Později blížil se zásadám Wagnerovým a nedokončená jím zpěvohra Kammenoj gost (1872) instrumentována Rimskim-Korsakovem a doplněná Kjujem) zná již pouze hudební recitaci. Toto dílo, jež bylo provedeno teprve r. 1872 v Marianském divadle, jest z nejsmělejších a nejzajímavějších v ruské literatuře, representativní dílo celé mladoruské školy. — D. platí také za zakladatele moderní písně ruské, v níž největší váhu klade na deklamaci v ruském, naturalistickém smyslu. Kromě písní, velmi oblíbených, složil balet Slavnost Bakchova (1845), řadu trojhlasých sborů („Petrohradská zastaveníčka“), Slovanskou tarantellu pro klavír; pro orchestr: Finskou fantasii, Maloruský kozáček, Baba Jaga a j. — Napsal též vlastní životopis. — D. vyniká původností a dramatičností; v ovládání recitativu a deklamace jeví se dokonalým mistrem.