Anebo/Na hrob neznámého

Začarovaný prolomil jste kruh
a Oblomovů zbyl se mdloby škodné.
Hrd, pospíchal jste splatit čestný dluh
žvota svého zemi svoji rodné.

Pod vzdalené jste země oblohou
snil o domově, o krásnějším žití.
Bil jste se za ty, kteří nemohou,
a za ty, kteří nechtějí se bíti.
 
Nedůvěřujem póze hrdiny,
jenž s marností se chladně loučí světskou.
Snad též vám byly těžké hodiny,
když zahradou jste kráčel Olivetskou.

V požáru dýmu, za hřímáni děl
noc byla někdy vražedná a chladná.
A Pokušitel slovy Písma děl:
„Jestliže budeš klaněti se, padna – –“

A někde doma, v hluku ulice,
po moudrosti se jiná moudrost rojí.
Chodili jsme tam, rozumujíce:
„Je život jeden. Povinnost je dvojí!“

Vy mladistvý však upíral jste zrak
do budoucnosti, jež je nedohledná.
A řekl jste, když síru soptil drak:
„Je život jeden. Povinnost je jedna!“

V té době krizí, v době katastrof
šel jste a zašel v mladém, krásném spěchu.
Své strofy kladu na neznámý rov.
Dobrou noc, muži! Spěte ve cti, Čechu!