A porta inferi/Ballada z r. 1896 na látku ctihodně starou
Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
| A porta inferi Viktor Dyk |
||
| ◄ Zapomenutá stráž | Ballada z r. 1896 na látku ctihodně starou | Nálada ► |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Ballada z r. 1896 na látku ctihodně starou |
| Podtitulek: | (Jar. Hilbertovi) |
| Autor: | Viktor Dyk |
| Spoluautor: | |
| Krátký popis: | |
| Původní titulek: | |
| Zdroj: | DYK, Viktor. A porta inferi. Praha: Grosman a Svoboda, 1897. s. 41–42. |
| Vydáno: | |
| ISBN: | ISBN |
| Licence: |  PD-old-70 |
| Přeložil: | |
| Licence překlad: | {{}} |
| Související: | |
 Jaroslav Hilbert |
|
| další články: |
|
Jsme všichni lidé křehcí.
Však odpuštění nechci!
Ovšem, jste rozumná, zbožná,
ctnostná i skromná; nu, možná.
— Kdo se to chechtá tak z šera?! —
Eh, jak to bylo jen včera?
Jsme všichni lidé křehcí.
A ublížit Vám nechci!
My šli jsme samotni spolu.
— Dejte ten závoj dolů! —
Těch slov, v nichž žár tak sálá!
A Vy jste poslouchala…
Jsme všichni lidé křehcí.
A dvakrát mluvit nechci!
Ah! Pak ta historka šerá.
Jak dále bylo to včera?
Vy z jeho — kdo to jen věří? —
jste večer vyšla dveří.
Byl přítel můj. Jsme křehcí.
A urážet ho nechci!
Jen jedno řek’ jsem slovo.
(Neslušné, přiznávám, slovo!)
Víte, co spadnuvší modla?!
Eh, časem i ctnost je podlá!
Jsme všichni lidé křehcí.
Já odpuštění nechci!
Nyní jsme hotovi… Skoro!
Snad ještě lecos je choro…
— Byla jste cudná a zbožná,
a já Vás urazil, možná! —
Jsme už tak někdy křehcí:
Však odpuštění nechci!
