Čtrnáctero bájek Lafontainových/Vlk, jenž chtěl být pastýřem

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Vlk, jenž chtěl být pastýřem
Autor: Jean de La Fontaine
Krátký popis: veršovaná bajka
Původní titulek: Le Loup devenu berger
Zdroj: Soubor:Jean de La Fontaine, Bedřich Peška, Gustave Doré - Čtrnáctero bájek Lafontainových - 1873.djvu
Národní knihovna České republiky
Vydáno: Praha, 1873
Licence: PD old 70
Překlad: Bedřich Peška
Licence překlad: PD old 70
Index stran
page=1
page=1

Vlk jenž chtěl být pastýřem.

Seznámiv se trochu s ovčím stádem
 vlk dělal se jejich kamarádem,
 by se časem mohl stát
 pastýřem všech ovčích stád.
 Domníval se, liščí kůže
 že mu k tomu dopomůže.
 Aby ukryl, že je dravé zvíře,
 vzal na sebe šat pastýře —
 hazuku s pastýřskou holí;
 i píšťalu k sobě vzal.
 Aby lesť svou zcela dokonal,
 dal na klobouk tato slova:
 „Havel, pastýř od Jankova“,
 a pak useď na drn v poli.
 Kolkolem se pásly bravy;
 on co pastýř přelaskavý
 stádo ovcí tiše hlídal,
 však co myslil, nepovídal.
 Tu pojednou tak se stavil,
 jako by se byl unavil,

 dřímal tiše a dělal,
 jakoby nejtvrděj spal.
 I psík usnul, a za chvíli
 ovce též se uložily.
 I těšil se pokrytec,
 jak dobře se daří věc.
 By se stádo nezbudilo,
 i to za dobré uznal,
 aby spícím zazpíval;
 než to se mu nezdařilo,
 neboť nemohl chuďas
 nápodobnit i pastýřův hlas.
 Jedva tlamu otevřel,
 strašným hlasem les zavzněl,
 tajemství se vyzradilo.
 Stádo hned se probudilo,
 pes pastýřův zaštěkal,
 pastýř také rychle vstal.
 Vlk hazukou obtížený
 a pastýřem napadený
 nemoha se v útěk brát,
 pastýři se musil vzdát.

 Padoušství je věc hanebná,
 potkává se vždy se zlou.
 Vlk měnívá sice srsť,
 ale nemění povahu svou.