České písně/Stará garda

Stará garda? — tak se táží
s úsměvem ti mladší v boji.
Inu ano, na své stráži
stará garda ještě stojí.

Jak se stalo, neví sice,
ale je to pravda celá:
už ji nějak u zbrojnice
mladá chasa zapomněla.

Stará garda! — šedé kníry,
a tak dále . . . vždyť to víme;
v prsou však kus staré víry,
že, co naše, uhájíme!

Od té pušky, na mou věru,
bolí už ty staré kosti,
nesli však ji s jitra k šeru
v staré české poctivosti.

A když v dálce v poplach bijí,
zasrší jim jiskry z očí,
schýlenou zas vypnou šíji
a jak juni k předu kročí.

Pravda, pravda, — dál by rádi,
než už lze tou vrátkou nohou; -
ale k šturmu jsou tu mladí,
ti ať dokážou, co mohou.

Stará garda, než se nadá,
odejde z pod rodné střechy.
Kéž jak ona, — garda mladá
hájí dál ty naše Čechy!