Čekání

Veverko, na dub skoč si výš,
kde haluz nebi blízká již
se chvěje, ohýbá jak třtina!
Ty čápe, věrný staré věži,
ať let tvůj spěje bez otěží
od kostela až na pobřeží,
od zvonice až k věžím týna!

Ty starý orle v plesný ruch
se v hor stověkých povznes vzduch,
jež ustavičná zima bělí,
a ty, kterého v hnízdě bdělá
jitřenka v lůžku neuzřela,
skřivánku čilý, hleď, by spěla
tvá peruť k nebi v povzlet smělý!

Teď se stromu jak vrcholu,
teď s věže hrdě okolu,
teď s hory, jež se v západ ztrácí,
z obzoru, mlh jejž šero halí,
zda zříte kynout pero v dáli,
zda oře slyšíte již cvaly,
zda zříte, milý můj se vrací?