Z notýsku českého Honzy z pohádky/Kdo se povyšuje, bývá ponížen

Z notýsku českého Honzy z pohádky
Komu není s hůry dáno, v apatyce nekoupí	Kdo se povyšuje, bývá ponížen	Já mám koně…

Údaje o textu
Titulek:	Kdo se povyšuje, bývá ponížen
Autor:	Jan Urban Jarník
Zdroj:	JARNÍK, Jan Urban. Z notýsku českého Honzy z pohádky. Praha, nákladem vlastním, 1922. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Kdo se povyšuje, bývá ponížen, praví Písmo, já však jsem se přesvědčil, že tomu vždy tak není. Bylo to r. 1910. Tenkráte měla býti výroční řádná valná hromada Svazu okrašlovacího pořádána v sídle okrašlovacího spolku v Králově Poli u Brna. Na den před tím, v sobotu, se chystalo otevření tehdáž nově objevené jeskyně t. zv. Kateřinské. Umínil jsem si, že užiji vítané příležitosti a zúčastním se otevření. Přijel jsem tudíž do Brna už v pátek, což jsem mohl učiniti tím spíše, poněvadž, maje nejstaršího syna v Brně, jsem se nemusil starat o byt. V sobotu ráno jsem přijel do Blanska, kde čekaly povozy na účastníky slavnosti. Hostů bylo mnoho, takže byla nouze o povozy.

Ohlížeje se, kde bych se uvelebil, zpozoruji kočár obsazený čtyřmi pány, kteří mne upozornili, že je místo na kozlíku vedle kočího. To se mně právě zamlouvalo, neboť s kozlíku lze pěkně pozorovati okolí.

Sotva jsem usedl, spatřím člena slavnostního výboru, an se blíží se čtyřmi pány k našemu povozu. Stane tu a obrátiv se k pánům uvnitř sedícím, praví: „Promiňte pánové, jsou tu čtyři páni od místodržitelství, kteří nemají kde usednouti. ačte si vsednouti do automobilu tu stojícího a páni zaujmou vaše místo“.

O mne nešlo, neboť jest myslitelno, že by pán od místodržitelství si usedl na kozlík vedle kočího? Zajisté nikoliv, to se mohlo hodit nanejvýš pro universitního professora a tak jsem zůstal na vyvýšeném svém stanovišti, moha takto pohlížet na ostatní účastníky jaksi s patra.

Automobil odjel a my za ním. I uvažoval jsem: proč asi neusadil pán z výboru ty pány do automobilu, to je přece noblejší než kočár! Ale netrvalo dlouho a věc se mně vysvětlila. Za chvíli dojedeme na místo, kde bylo nutno odbočiti na úzkou cestu, po které mohl sice jetí kočár, ale ne automobil. Tu pak vidím, ani slézají ti čtyři pánové a pokračují v cestě pěšky, kdežto já zůstal i nadále na svém místě.

Tedy, co se mělo dokázat: já, jenž jsem se povýšil, zůstal jsem povýšen až do konce, kdežto oni čtyři pánové, kteří se ponížili, byli poníženi ještě více, z kočáru do automobilu a odtud na zem.