ale Amis, nejvěrnější přítel tvého přítele. Bojoval, zvítězil jsem za něj, a nikdo kromě lásky tvé neuhodl hříšné a těžké naše tajemství. Jsem vítězem, a král, tvůj otec, dal tě Amilovi za ženu.“
„Ah!“ vyrazila ze sebe a přemožena radostí a leknutím, jásotem srdce a tesklivostí duše omdlela.
Amis ale držel ji pevně v náručí; vynesl ji z vězení a položiv ji v lokty královny a pokleknuv pravil: „Má paní, vezmi dítě své a chovej je na mateřském srdci svém tak dlouho, až se vrátím. Učinil jsem slib před svatým obrazem, visícím v lesní pustině na stinném buku, že, zvítězím-li v boji, dříve neodpočinu a dříve se radosti neoddám, dokavad před ním modlitbu svou nevykonám.“
„Čiňte, co jste slíbil, rytíři!“ odvětila královna a objavši jej na rozloučenou připojila: „Dejte dítěti mému s Bohem!“
Amis louče se s Jolantou, která porosený, zmatený sladký svůj hled k němu pozvedla, zašeptal jí do ucha, jež se jí ze zlatých vlasů jako růžová lastura nořilo: „Jolanto, dívko, utiš se. Já sám spáchal hřích a sám ponesu trest. Ty buď šťastna, a láskou svojí k tomu, který nám oběma tak drahý, odměníš mne, cítíš-li pro mne dík. Spěchám, neboť u onoho obrazu v lesní pustině čeká Amil s rozechvěným srdcem. S Bohem!“
Nemohla promluviti, ale četl odpověď v jejím oku, a než tomu zabrániti mohl, při-
