„Můj meč!“ zvolal. „Kdo zde? Co mi chcete?“
Hleděli udiveně na něj a pak jeden na druhého.
„Je to tvé páže, pane,“ odpověděl žonglér ukazuje ke dveřím, kde páže s hořícím stříbrným kahancem v ruce stálo.
„Líbí se pánu mému odebrati se na lože?“ tázalo se páže, jehož mladistvá tvář byla ospalostí bledá.
„Ano, ano, sviť!“ přikývl Amil hlavou vzpamatovav se; pokynul kastelánovi rukou a šel za pážetem. Zastavili se na konci chodby u vysokých dveří, jejichžto prahu páže překročiti nesmělo; byla to ložnice Amise a ženy jeho Thorgerdy.
„Dobrou noc, pane!“ pravilo páže, a lehké jeho kroky ztrácely se rychle v šeré chodbě.
Amil otevřel dvéře. Visící velká lampa rozlévala svou chvějící se zář po komnatě, pohroužené v soumrak, a stíny vysokých křesel plašily se po podlaze, a měnivé světlo oživovalo vyšité postavy na egyptských čalounech, po stěnách rozvěšených a dodávalo jim fantastického, téměř příšerného vzezření.
Celou jednu stěnu zaujímal ohromný kredenčník z ebenového dříví, přebohatě vyřezávaný; na jeho příhradcích jiskřily a blyštily se pravé divy zlatnického umění nejrůznějších tvarů. Stály tam číše z onyxu a
