Přeskočit na obsah

Stránka:Vlastivěda moravská - Třebický okres - 1906.djvu/81

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována

66

Roku 1369 Evan z Martinic prodal Štěpánovi z Třebíče zboží v Martinicích a roku 1376 ještě k tomu les Otvirn (Otvírnu) s rybníkem a potokem; avšak Štěpán prodal tvrz Martinice (u Meziříčí) se vším již roku 1378 Oldřichovi z Ostrova.

Roku 1371 Ješek z Kusé Lhoty prodal za 60 kop Hospřidovi z Třebíče ve Lhotě 4½ lánu.

Těchto několik příkladů dostatečně objasňuje blahobyt tehdejšího měšťanstva třebického.

Také klášteru dobře se dařilo. Opatovali za těch dob po sobě: Adam (1342—1370), Ondřej[1] jenž byl roku 1371 papežskou stolicí potvrzen, a Vít.

Opat Adam obdržel roku 1343 od svého nápravnika Peška, syna Budislava, ¼ hřivny ročního platu z nápravy, začež klášter se zavázal konati záduší za něj, jeho bratra Václava a zemřelé jeho předky. Roku 1352 dostalo se mu od papeže Klementa vyznamenání, že směl nositi při službách božích prsten a berlu.

Roku 1356 prodal opat Adam měšťanu Třebickému, Ondřeji Radilovi, mlýn pod tvrzí „Palánek“ za 30 kop proti ročnímu poplatku 2½ kopy, jehož se mělo použiti na občerstvení bratří „in pittanciam perpetuam“.[2]

R. 1358 řešil rozepři povstalou o ves Rečkovice mezi rektorem kaple na Špilberku a Králové klášterem na Starém Brně; za něho získán statek Vojkovice (u Rajhradu). V ty doby nastala v řádě benediktinském mravní zkaženost, která pod jeho nástupci pokračovala v té míře, že papež Bonifác IX. k napraveni řádu zvláštního reformátora ustanoviti musel.

S mravností klesal i blahobyt kláštera zejména v rozbrojích, které po smrti Janově († 1375) a Karlově († 1378) mezi členy rodu Lucemburského nastaly. Byl to boj všech proti všem, do kterého veškera šlechta a všechna města na Moravě stržena byla, takže země, dvěma nepřátelském táborům se podobajíc, na práh záhuby uvedena byla. Klášter a město Třebíč, které se Jošta

  1. Srv. Dudik „Iter romanum“: Gregorius XI. confirmat et ratam habet electionem Andreae, monachi Trebicensis, ordinis Sti Benedicti, Olom. dioec, in abbatem hujus monaslerii post mortem Adae 7. Febr. 1371.
  2. Boček Sammlung 3543. Dle křestního jména „Ondřej“ soudíme, že svrchu jmenované zdánlivé různé osoby: Kudla, Rodal, Radil jsou osobou jedinou; mlýn ten v „Pohince“ ležící jest nyní majetkem městským.