Přeskočit na obsah

Stránka:Vlastivěda moravská - Třebický okres - 1906.djvu/103

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována

88


šenstvím a r. 1586 Hynkovi Brtnickému z Valdštejna Kabelkův mlýn u Dobrkovic (poblíž Petrovic), avšak moudrým a rozšafným hospodařením nejenom dluhů brzy se zhostil, nýbrž byl při své smrti počítán mezi nejbohatši pány moravské.

Sám jsa horlivým vyznavačem učení bratrského, upravil zde hned v prvních letech svého vladaření bratřím beneflcia pro sbor a školu (1572 a 1573)[1], které už dříve zkvétaly za vedení bratrského kazatele Solína, jenž pro bratrský kancionál sepsal mnohé písné a traktát o večeři Páně svatosti a v Třebíči zemřel roku 1566. Sbor i škola potom byli řízeny věhlasnými učenci mistrem Eneášem Boleslavským „klenotem Jednoty bratrské“, později pak Janem Hlavou, jedním z překladatelů slavné bible Kralické a učinily z Třebíče vedle Přerova a Ivančic nejpřednější středisko Jednoty.

Poněvadž na Moravě požívala Jednota na rozdíl od království za císaře Maxmiliána téměř nezkrácené svobody náboženské, organisovala se též moravská církev její obdivuhodně na četných synodách, nabývajíc v zemi vždy více půdy a množíc počet svých vyznavačů. Zde v Třebíči získali bratří začátkem let 70tých XVI. věku určitě většinu obyvatelstva; za to strana pod oboji, kteréž náležel kostel sv. Martina, přijala ponejvíce již nauky luteránské. Teprve po r. 1575 počala se obě vyznáni spravovati společnou konfesí českou,[2] která v jistých bodech přidržovala se Luthera, v jiných zase hověla názorům bratří.

Jakkoliv od věřících Jednoty bratrské požadoval se především evangelický prostý život, zdrženlivost veškeré nádhery a odříkání se zemských statků a ač bylo na synodách bratrských v první polovici XVI. století prohlašováno, že církevníci nemají se živiti kupectvím, hostinstvím a vůbec obchodní spekulací, stávali se přece z bratří nejenom výborní řemeslníci, nýbrž i podnikaví obchodníci a město Třebíč podává doklad k této skutečnosti dějinné.

Za největšího rozkvětu Jednoty v Třebíči povzneslo se tu soukenictví k výši, na jakou nikdy v dobách pozdějších nedospělo ; vyráběla se tu sukna „Jadrná Třebická“ veliké jemnosti a obzvláště skvělých barev, a ta vysílal cech pravidelně na mnoha
  1. Kubeš, Prameny k dějepisu Třeb. 36.
  2. Appendix Přemysluv ku kronice Střelkově.