Přeskočit na obsah

Stránka:Meir Ezofovič.djvu/8

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

Jaký význam má Šibov v lidu židovském, přebývajícím v krajinách Bílé Rusi, ano i dále ještě na rozsáhlé Litvě, lze si představiti z příběhu dosti žertovného, jenž se přihodil jistému šlechtici více veselému než moudrému, v rozmluvě s jistým židovským dohazovačem, jenž byl ovšem spíše důvtipný nežli pokorný.

Žid dohazovač stál u dveří šlechtického pokoje, obrácen poněkud k pánovi; usmíval se, hotov jsa vždy k pružnému poskoku, aby posloužil šlechtici a ku vtipnému slovíčku, aby v něm vzbudil veselou mysl.

A šlechtic v dobré míře žertoval se židem.

„Chaimku,“ pravil, „byls již v Krakově?“

„Nebyl, Jasnosti!“

„Tos tedy, Chaimku, velmi nemoudrý.“

Chaimek se poklonil.

„Chaimku, byls již v Římě?“

„Nebyl, Jasnosti!“

„Tos tedy, Chaimku, velmi nemoudrý!“

Chaimek se opět poklonil, ale zároveň přistoupil o dva kroky blíže ku šlechtici. Ústy jeho pohrával jeden z těch úsměvů, jež pozorujeme zvláště na lidech jeho plemene, úsměvů čtveráckých, potutelných, o nichž nelze určitě říci, značí-li pokoru aneb též tajené vítězství, — pochlebenství anebo posměch.

„Odpusťte, Jasnosti,“ řekl zticha, „byl jste v Šibově?“

Šibov byl asi 20 mil od místa, kde oba spolu rozmlouvali. Šlechtic odpověděl:

„Nebyl.“

„A co bude teď?“ tázal se Chaimek šeptem ještě tišším.

Tradice o tom mlčí, co veselý šlechtic odpověděl na tuto chytrou otázku; leč z dokládání se Šibova, jakožto argumentu naproti výroku urážlivému, či spíše v odvetu za něj, lze souditi, že Šibov byl Chaimkovi tím, čím