Přeskočit na obsah

Stránka:Meir Ezofovič.djvu/72

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

„O Talmudu mluví, že moudří a svatí lidé sepsali tu knihu pěknou a moudrou, ale že je potřebí zkrátiti ji a mnoho z ní vyvrci; neboť nyní nastaly časy jiné, a co bylo dříve užitečno, nyní již je škodlivo.“

Opět podiv veliký! Talmud třeba zkrátiti, ježto velmi těžko učiti se Gemaře, a kromě toho zabíjí tato kniha paměť a rozum dětí.

Ovšem! tazatelé sami pamatují, jak těžko se učili Gemaře, a jak je melamed přísně za to trestal, že jim nechtěla do hlavy, jak jim z toho paměť a rozum slábnul, a malý Lejbele, syn chudého krejčího, navždy z toho zhloupěl a ochuravěl!

„A kdo to kdysi zkrátil Talmud tak, že bylo spíše lze jemu se naučiti?“

„Zkrátil jej velký a svatý mudrc, Mojžíš Maimonides, jejž pak rabíni prokleli.“

Rabíni prokleli velkého a svatého mudrce! Rabíni tedy mohou býti zlí a nespravedlivi, a netřeba vždy věřiti tomu, co oni mluví?

„A co Mojžíš Maimonides ještě napsal?“

„Napsal ještě More Nebochim[1], knížku moudrou a pěknou; člověku, čtoucímu tento spis, je do pláče z pohnutí a do smíchu radostí.“

„A máš ty tu knihu, Eliezere?“

„Mám.“

„A odkud ji máš?“

„Dal mi ji jeden Israelita, jenž tam ve velkém městě… jest velkým advokatem.“

„Eliezere! přečti nám něco z té knihy!“

  1. Učitel zbloudilých.