odbýti. Celou středu i čtvrtek byli upoutání na lůžko, a čím dále tím větší pociťovali slabost a únavu. Tom trochu přecházel po pokoji ve čtvrtek, vyšel ven v pátek a skoro zcela zdráv byl v sobotu; však Rebeka vyšla teprve v neděli, a byla zmořena, jako by byla přestála strašlivou nějakou chorobu.
Tom dověděl se o Frantíkově nemoci i šel ho hned v pátek navštívit, nebyl však připuštěn k jeho loži; ani v sobotu, ani v neděli nemohl s ním mluviti. Potom směl již denně přicházet, bylo mu však zakázáno zmiňovati se o svém dobrodružství a vůbec zaváděti řeč na předměty rozčilující. Vdova Douglasová bývala přítomna jeho návštěvám, by nemohl jednati proti zákazu. Doma se dověděl Tom, co se na Horce sběhlo; dověděl se též, že mrtvola onoho rozdrásanéno chlapa nalezena byla v řece nedaleko přívozu; patrně utonul prchaje před pronásledovateli.
Asi čtrnácte dní po vysvobození ze sklepení ubíral se Tom k Frantíkovi na návštěvu; ten zatím v té míře již sesílil, že snesl rozčilující hovor, a Tom měl za lubem opravdu zprávy nad míru poutavé — — Cesta vedla kol Thatcherových; i zašel si Tom k Rebece. Sudí a několik jeho přátel dalo se hned s Tomem do hovoru; kdosi prohodil ironicky, zda by se chtěl podívati ještě jednou do sklepení. Tom směle pravil: »Proč pak ne?«
