Přeskočit na obsah

Stránka:MEYRINK, Gustav - Golem.djvu/76

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována

zůstane státi s obličejem bílým a zděšením znetvořeným.

V mé vzpomínce vynoří se obraz, jenž hned zas zaniká: jak Prokop, skloněn jsa nad stokou, poslouchá do hlubiny a jak z podzemí zní sem výkřik smrtelné úzkosti.


Chci volati a nemohu. Studené prsty sahají mi do úst a ohýbají mi jazyk dolů k předním zubům, že mi to vyplňuje podnebí, jako chuchvalec a já nemohu pronésti slova.

Nemohu viděti těch prstů, vím, že jsou neviditelny a přece je cítím, co něco tělesného.

A v mém vědomí je jasno: ony patří k strašidelné ruce, jež mi v mém pokojíku v Hampejzské ulici podala knihu „Ibbur“.

„Vodu! Vodu!“ křičí Cvak vedle mne.

Drží mi hlavu a svítí mi svíčkou do zřítelnic.

„Do jeho bytu dopraviti — zavolati lékaře — archivář Hillel se vyzná v podobných věcech — zanésti k němu,“ radí se polohlasem.

Pak ležím ztuhle, jako mrtvola na nosítkách a Prokop a Vrieslander mne vynášejí ven.


Bdělý.

Cvak vyběhl před námi na schody a já jsem slyšel, jak Miriam, dcera archiváře Hillela, se ho úzkostně vyptávala a jak ji Cvak hleděl upokojiti.

Nenamáhal jsem se nikterak poslouchati, co spolu mluví a spíše jsem jen odhadl, než abych byl slova