Siouxové byli všichni strnulí údivem ze šťastného obratu jejich osudu. Nedůvěřovali ani sluchu svému. Když však dostali zpět zbraní svých, vděčně tlačili se ku proslavenému lovci.
Také obrovský Upsároka se upokojil zvěděv, že Siouxové dosud mají uloupené jejich váčky kouzelné. Svatiny ty byly pravým majetníkům hned navráceny.
Koně neutekli daleko, snadno je schytali. Potom došli pro Siouxy, jež Old Shatterhand zastřelil, a pochovali je v Údolí Hrobův.
Týž den věnován byl vážným slavnostem pohřebním, a po té opustili všichni lidé nezdravé údolí, aby vyhledali si zdravější les, kdež odpočinuli by si po přestálých namáháních.
Když pak na večer u veselého ohně seděli přátelé vedle smířených nepřátel, vypravujíce si navzájem prožilá dobrodružství, pravil Frank Jemmyovi:
»Nejlepší z naší výpravy je konec. Odpustíme si a zapomeneme na vše. Nebyl jsem nikdy přítelem vražd a lidské krve prolévání, neboť »co sám nerad máš, jinému nečiň!« Zvítězili jsme a dokázali jsme, že jsme hrdinové, a zbývá nám jen jediné ještě. Chcete-li?«
»Ano, co asi?«
»Co se má rádo, to se škádlí. My dva jsme se stále a stále hašteřili, protože se vlastně máme rádi. Doznejme tedy veřejně své přátelství a pijme spolu na bratrství. Zde, břicháči, ťukněme si!«
»Ano, ťuk, ťuk a po třetí ťuk!«
»Výborně! Teď jsem spokojen, neboť vím, že na zpáteční cestě své nebudeme vyrušováni líbeznou nelibozvučností. Konečně, konečně došlo vyplnění, co praví básník:
Kouzlo tvoje zase pojí,
nerozum co rozdvojil;
Frank a Jemmy jsou zas svoji,
záští hlod se vyhojil.
.jpg)
