Náhle v okamžiku, kdy se průvod pohřební pohyboval právě podél domu Toronthalova, otevřela se veliká vrata domu toho. Na dvoře stály dva povozy, přichystané k odjezdu.
První vůz vyjel. Ve voze tom spatřil Pointe Pescade Silasa Toronthala, jeho choť a dceru.
Paní Toronthalová, sklíčena žalem, seděla podle své dcery, jež byla bledší než jej svatební závoj.
Sarkany, provázen několika příbuznými nebo snad jen přáteli, seděl v druhém povoze.
Svatba tedy byla právě tak málo okázalou, jako pohřeb. Zde i tam stejný zármutek a žal hluboký.
Náhle, když první povoz na ulici vyjel, slyšeti bylo výkřik srdcelomný.
Paní Bathoryová byla stanula s rukou proti Savě vztyčenou a proklínala tuto dívku.
Sava to byla, jež vykřikla. Spatřilať matku Petrovu v šatu smutečním. Pochopila rázem vše, co jí skrývali! … Petr byl mrtev, mrtev vinou její, zemřel pro ni! A jeho pohřeb ubíral se právě kolem, když ji vezli k oltáři!
Sava sklesla ve mdlobách. Paní Toronthalová zděšena snažila se jí vzkřísiti! Nadarmo! Sava sotva dýchala.
Silas Toronthal nemohl potlačiti svůj hněv. Avšak Sarkany, jenž přispěchal ku prvnímu povozu, dovedl se ovládnouti.
Za takových okolností bylo nemožno odebrati se do chrámu, i dán rozkaz, aby povozy se vrátily do domu, jehož vrata se kvapně za nimi zavřela.
Sava, přenešena byvši do své komnaty, byla uložena na lože, aniž jediným pohybem dala na jevo, že žije. Matka její poklekla vedle ní, a lékař naspěch povolán. Zatím pohřební průvod postupoval dále ke chrámu františkánskému, načež, když obřady církevní byly odbyty, dopravena rakev v průvodu kněze i přátel zesnulého na hřbitov dubrovnický.
Pointe Pescade pochopil, že doktor Antekirtt musí býti co nejrychleji zpraven o příhodě, kterouž nemohl předvídati. Pravil tudíž Kapu Matifuovi:
„Počkej zde a měj na vše dobrý pozor!“
Na to odebral se sám v největším spěchu do předměstí pločského.
Doktor Antekirtt, když Pointe Pescade vše mu sdělil, neodvětil ni slova.
