ševních, bolestí i výčitek. Pokusila se několikráte tajně o to, aby vdově oné, jež mimo práci rukou svých neměla jiného zdroje příjmů, přispěla, avšak pomoc její byla vždy odmítnuta, právě tak, jako veškeré dary, jimiž neznámí přátelé paní Bathoryové hleděli pomoci.
Odhodlaná a rázná tato žena nikoho o nic nežádala a ničeho nechtěla přijati.
Neočekávaná a nevypočitatelná okolnost učinila stav tento ještě nesnesitelnějším — ano hrozným vzhledem k zápletkám, jež měla za následky.
Paní Toronthalová přenesla veškerou lásku na dcerušku svoji, kteráž byla sotva půl třetího roku stará, když koncem roku 1867 bankéř Toronthal v Dubrovníku se usadil.
Nyní však byla Sava dívka skorem sedmnáctiletá. Byla to dívka rozmilá a půvabná. Byla podobna spíše Maďarce nežli Dalmatince. Černý hustý vlas, ohnivé oči výrazu oduševnělého, vysoké čílko, ústa malá a rozkošná, pleť svěží, postava půvabná a poněkud větší nežli prostřední — veškeré tyto vlastnosti tělesné poutati musily k sobě každý zrak.
Avšak hlubší ještě dojem než tyto vlastnosti musila učiniti — zvláště na duše citlivé — vážná tvářnost této dívky a její pohled přemítavý, jako by duše její hledala upomínky dávno rozplynulé. Vše to vábilo k ní zvláštním kouzlem, jež nebylo prosto trudného rázu. Avšak vlastnost tato udržovala v patřičné vzdálenosti též davy všedních mladíků, kteříž setkali se s ní při návštěvách v salonuu otce jejího neb i na ulici.
Vědělo se ovšem, že jest dědičkou nesmírného, jak se pravilo, jmění, kteréž někdy pouze jí bude náležeti. Proto měla Sava Torionthalova mnoho nápadníků, a mnohdy ucházel se o ruku její muž, jenž vynikal všemi vlastnostmi společenskými. Avšak dívka tato, byvši otázána matkou svojí, odmítla vždy, aniž udala důvody toho.
Silas Toronthal ostatně nezmínil se jí nikdy sám o sňatku, aniž na ni naléhal. Nepochybně zeť, jenž jemu byl by se líbil — a sice jemu lépe snad nežli Savě — se dosud neobjevil.
Máme-li vylíčiti celou povahu Savy Toronthalovy, musíme dodati ještě, že k nadšenému obdivu dala se uchvátit jakýmikoli činy šlechetnými neb odvážnými, zvláště však takými, jimž podnětem byla láska vlastenecká. Nezabývala se sice událostmi politickými, avšak vypravování o všem, co vlasti její se dotýkalo — o obětech, jež této byly přineseny, i o činech slavných, jakými dějiny uherské mohou se vykázati — učinilo hluboký dojem na duši
