Přeskočit na obsah

Stránka:Bohdan Kaminský - Den štěstí - 1890.djvu/69

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla ověřena
67


Motiv podzimní.

Tak zase jdu, jak s tebou chodil jsem —
 leč nyní sám Mrak táhne nad lesem,
 jak mojí snové všichni táhnou v dáli,
 když večer je a první hvězdy vzplály.

 Je večer pozdní, plno smutku jím
 vlá v tichém chvění, marným nadějím,
 těm posledním už všecko s bohem dává
 a trne mech a listí opadává.

 Zas léto prchá jako krátký sen
 a zrak se za ním dívá zarosen
 a ovlhlý ret »zůstaň!« ještě volá
 a mrazný dech vlá přes ta lada holá.

 A teskná tma a noc se snáší níž —
 A o čem, hochu, ještě tady sníš?
 Jdi spat. To v srdci, to též sen byl krátký —
 leč s novým jarem nevrátí se zpátky.