Přeskočit na obsah

Stránka:Bohdan Kaminský - Den štěstí - 1890.djvu/63

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla ověřena
61


Píseň.

Marná touho nedosněná,
 nech mi srdce spát,
 chci si po té drsné pouti
     oddechnouti
 také jedenkrát.
 Ale slyš, to kvílí, stená,
     pláče — běda!
 v srdci mi to usnout nedá,
 dál to bude skráně rvát.

 Jenom časem míň to bolí
 a vše tichne v ráz,
 cos mi ve snu chvěje rtoma:
     — Milenko má! —
 Je kol těžký mráz,
 ale v ten kraj prázdný, holý
     paprsk padá
 A ta mrtvá láska mladá
 mlčky sedne mezi nás.

 Vzpomínka ta těžká ztrácí
 se už v tmavou dál,
 je jen temným bodem kdesi
      v podnebesí,
 skrytým v mraků val.