Přeskočit na obsah

Stránka:Bohdan Kaminský - Den štěstí - 1890.djvu/50

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla ověřena
48


Večerní procházka.

Srdce mého drahá paní,
 nevím sám to více ani,
 co vše leží mezi tím,
 když v té chvíli těžké, dumné
 naposled jsi stála u mne
 a v dál zřela s pohnutím.

 Ba mně zdá se, věčnost celá
 jako by tím prázdnem zela
 od té chvíle, paní má.
 »V neshledání,« řekli jsme si.
 V tmách tvé oči zhasly kdesi.
 Díval jsem se za nima.

 Pak se snesla zima na zem.
 A tak smutno bylo, mrazem
 chvěli jsme se v těžkých snách.
 A pak jaro přišlo zpátky
 — chvíle jen — a bez památky
 zašlo zas. — Já k srdci sáh’.

 A zas podzim, teskná doba
 umírání. — Rok. — A oba
 zas tu ruku v ruce jdem.