Přeskočit na obsah

Stránka:Alois Jirásek - Kolébka.djvu/67

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována
63


Jan. Co řekne Marta věnečnice!

Král. Vezmi stolici!

Marg. (tak učiní).

Král. Sedni a kolíbej.

Marg. (odvrátí tvář na levo, kolebe).

Purk. (odvrátí tvář od Margrety).

Jíra. Ještě aby zazpívala.

(Smích.)

Král. Víc! (K purkrabímu.) Jeť to tvůj poslední nocleh na Jívně. A té nám tu nenecháš! (K Marg.) Kolíbej!

(Smích.)

Král. A teď dosoudíme! (K Janovi.) Ty trestu zasluhuješ. —

Jan (kloní se). Milosti král., purkrabí nedopustil, nevěřil mně.

Purk. Óh! —

Jan. A pak, Milosti, běželo o česť Alenino. Rač trestati — rád —

Král. Že soud byl spravedliv — toho nepřím — proto — (k Jírovi). A jsi-li ty spokojen s tím „hubencem hubeným“?

Jíra. Milosti, na takového školometa je to hrubě dost —

Marg. (ustává kolébati).

Purk. (spustí nohu s kolébky, pak druhou).

Král. A nezastřelí ani veverku. — Aleně však nevadí.

Jíra. Hanba dost. — Myslivecká krev! —

Maří (vpadne). Mladá krev, toť vše, a jak jsem řekla, ohně neupálíš, vody neutopíš, větru neudusíš a mladé krve nepředěláš!

Král (k Janovi). Tať dobrá přímluvčí. Jen co řekne Alena. —

Alena. Milosti, já s tetou držím.