Přeskočit na obsah

Stránka:Alois Jirásek - Kolébka.djvu/64

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována
60


Král (se směje).

Jan. Jmenuj je.

Purk. První: Dobešův Vít.

Jan (pokyne hlavou, usměje se). Vím.

Král. Toho se nebojí —

Maří. Toho Alenka vodou polila, však ty víš.

Purk. (rychle). Druhý: Beneš z Bud.

Jan (zase tak). Ej —

Maří. Na toho psa poštvala.

Jan (k purkr.). A třetí?

Purk. (ukáže na krále). Tuť ten partéka Rakovnický.

Alena } (se usmívají, hledí na krále).
Maří
Mysl.
Dobron.

Král. Ó, už bude mít brzo zas jiného.

Jan. Nehněvá se — (K purkrabímu.) A ten čtvrtý?

Park. Toho jménem neznám, ale sama z večera — když jí z lesa zpíval, řekla, to že ten čtvrtý.

Alena. Ten apotečník.

Purk. (žasne, tuše zlomyslnosť). A smála se mně a kolébce! Tvé Milosti purkrabímu!

Marg. Jistěť ta dívka čaruje.

Purk. Toť káry zasluhuje. (Vzpomene si.) — A líbala se —

Jan (rychle). To vím —

Král. Důkazů netřeba.

Maří (k Aleně). Slyšíš!

Jíra. Tedy přece! —

Král. Nemohla za to.

Jan. Nuž — (Zarazí se.) Toť všecko trestu zasluhuje. (Ohledne se po králi.) Kolébku sem.

Král. Co myslí?

Purk. (překvapen). Kolébku? Teď Milosti?

Jan. Teď, a sem, do prostřed.