Přeskočit na obsah

Stránka:Alois Jirásek - Kolébka.djvu/55

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována
51
Výstup třetí.
Jan, předešlí.

Jan (vešel dveřmi nahoře).

Marg. (se lekla. Vidouc purkrabího se kloniti, kloní se také).

Purk. Milosti Královská, kam to ráčíš?

Jan. Zač mne máš? Řekl jsem hned u brány, že nejsem král.

Purk. (nutí se do úsměvu). Milosti v to osidlo nepůjdu. Rač jen zůstati, dokavad nepřijde m. Purkart. Budeť Tvé Milosti zdrávo —

Jan (s posměškem). Zdrávo! A tobě! — Tak nepolevíš? (Sestupuje dolů.)

Purk. (proti němu). Sem do této síně! Rač jen nahoře —

Jan. Abys mne novou večeří držel — Ne, už se nedám. Toť tvá hospodyně?

Marg. (se ukloní).

Purk. Margreta.

Marg. Také z Mrákotína, Milosti královská.

Jan (ukáže na kolébku). A co tu hlídáš?

Purk. Toť ta pokutná kolébka, Milosti.

Marg. (zvedá ochotně plachtu). Pokutná kolébka, Milosti.

Jan (ironicky). Ej — spanilá — pěkně malovaná, a — pohodlná. (Bleskne mu při tom slově myšlénka, podívá se na purkrabího s úsměvem.) Bylo jí potřeba?

Purk. O hrubě, aby mrav a (s důrazem) správa zůstaly v poctivosti, aby z úředníka Tvé Milosti měli strach, a vážnost k němu.

Jan. Toť pravda.

Marg. (potěšená přisvědčuje).

Jan. A bude někdo na ní? (Ukáže na kolébku.)

Marg. (naznačuje, že dost).

Purk. Všudeť tu, Milosti, velká rozpustilost — za tu dobu, cos neráčil tu býti. — Sodoma a Gomorrha —