Přeskočit na obsah

Stránka:Alois Jirásek - Kolébka.djvu/45

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována
41


Alena. Milosti!

Král. Tys tvrdošíjná, neupřímná. (K Janovi.) Za to ty mužsky hájíš své laně. Ale proč se skrýváš?

Jan (ducha nabývaje). Nejsem myslivec.

Král. Aleně přec nevadí.

Alena. Ale dědovi.

Jan (rychle). A purkrabímu.

Král (k Aleně). Tomu starému, nerudnému? (K Janovi.) A kam teď?

Jan. Ráčí-li Tvá Milost dovolit, doprovodím tě k studánce.

Král (jenž za toho hovoru dostal se s ostatními blíže k hájovně, dá se do hlasitého smíchu). Teď abych tam šel raději sám.

(V tom se ozve bušení na dvéře Dobroničkovy komory.)

Apotečník (v komoře). Ej, hlasy! Slyšíte-li! Kdo jste kdo! Otevřte!

Král. Kdo je to?

Alena. Noclehář, jakýs apotečník zbloudilý.

Král. Ale ten v pravdě zbloudilý.

Alena. M. Purkart také Tvou Milost tam hledal a měl toho tam za Tvou Milost.

Jan. Směšný staroch milovný.

Král. Ah, vám překážel! Zavřeli jste ho. (Směje se.) A to ho pusť, Alenko — ale — ať mne neznáte. (K Janovi.) Jsem žák jako ty. (K Aleně.) Pamatuj si to. Pusť ho, ať vidím, koho M. Purkart lapil — (směje se)(K Janovi.) Pojď! (Postaví se za sloup, Jan za druhý sloup.)

Výstup čtrnáctý.
Apotečník, předešlí.

Alena (otevře). Milosti —

Apot. (ještě uvnitř). A — tos ty — ty kolčavo — zrrádná — (Stane na prahu, v jedné ruce láhev. Je znáti, že víno účinkovalo.)