Přeskočit na obsah

Stránka:Alois Jirásek - Kolébka.djvu/26

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována
22


Purkrabí (s pravé strany nesa v ruce otevřený list, zamračen, pyšně). Ukážu jim, žeť jim ještě poroučím. Kde je polesný?

Maří. V lese.

Purk. Jdu s nařízením. (Zamračeně.) Král přijede.

Alena (mrkne na Maří a usměje se).

Maří. Slyšeli jsme od posla. Nesl list.

Purk. (uhodí hřbetem dlaně na list). Tu je a v něm píše lovčí z Křivoklátu, můj sestřenec, že J. Mil. zítra na Jívnu přijede, že nejprve ke mně zavítá. A není nic připraveno, ani poklizeno. Všecko bylo různo a v nepořádku, když jsem přijal purkrabství, jako všecko zde. (K Maří.) Margreta všechno nezmůže. Pomůžete poklízet.

Maří. My?!

Purk. Tuť píše lovčí: „Z hájovny nechať jdou ti ihned na pomoc. Poroučím tak.“

Maří. Alenka snad ne —

Purk. Ta až později — na kolébku —

Alena. To se na Jívně neuvidíme pane purkrabí.

Maří (rychle, zamlouvajíc). Šeří se juž, přijdu hned ráno.

Purk. Půjdeš hned.

Maří (váhajíc). A pan lovčí tak poroučí —?

Purk. A já! (Obrátí se k odchodu).

Maří (ne s valnou chutí). Tak tedy —

(V tom se ozve z lesa na levo zpěv Janův, z daleka ještě:)

Andílku milovaný,
nade vše převýborný —

Alena (sebou trhne, a bezděky se obrátí po hlase k lesu).

Maří. Sv. Maří — to ta píseň!