Přeskočit na obsah

Stránka:Alois Jirásek - Kolébka.djvu/22

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována
18


Alena. Ani veverky nezastřelí.

Maří. Ale děvče!

Jíra. Ty že takového?! A to nevěřím! Takové hedvábné paňátko — chleba nemá —

Maří. Jeť možného měštěnína.

Jíra. A na každé zástěrce uvázne, aby si jen žerty stropil.

Alena (prudce). To ne, se mnou ne —

Jíra. Tak je to pravda? (Náhle, prudce.) A tak je také pravda, že sama za ním chodíš! —

Alena (prudce). To ne, dědečku!

Jíra. Lžeš! Ta bába měla pravdu! I ten! (Mávne rukou.) I na pekelný řetěz s tebou — a já starý medvěd — Má vnučka! (Náhle prudce k Maří.) To paní teta jistě při té leči byla.

Maří. Křivdíš Aleně hůř nežli purkrabí — A bratře, nač toho dubového hlaholu! Ohně neupálíš, vody neutopíš, větru nezadusíš —

Jíra. A ženského jazyka nepřebrousíš.

Výstup dvanáctý.
Posel z Křivoklátu, předešlí.

Posel (přijde z leva). Pozdrav vás Bůh.

Máří. Vítej!

Posel. Jdu na Jívnu s důtklivým listem od lovčího a vás minouti nemohu. Takové noviny! Král přijede!

Jíra (dosud hrubě ve svém hněvu nedbav, náhle). A hrome!

Maří. Král!

Alena. Mladý?

Jíra. A kdy?

Posel. Povídali, že zítra. Včera se vrátil z Němec.

Jíra. A zítra už k nám do lesů — Dobroničko — (Vida, že tu není.) I na pekelný řetěz — kde zas — (Vesele.)