Přeskočit na obsah

Stránka:Alois Jirásek - Kolébka.djvu/10

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována
6


Výstup pátý.
Maří, purkrabí.

Maří (chtějíc na levo, shlédne purkrabího). Sv. Maří, a hned ten zas!

Purkrabí (v tmavé sukni, hustých, šedých vlasů, takého obočí. Zpod něho hledí slídivé oči. Je vrásčitý, bez vousů, pleti žlutavé. Vyjde z předu v pravo jako prve Margreta). Moji pacholci zbrojní tudy ještě nešli od Bělče?

Maří. Neviděla jsem pane purkrabí.

Purkrabí. Polesný doma?

Maří. Před chvílí odešel do lesa.

Purkrabí. Vyhánět mé stádo a střílet psy — ale — řekni mu — žeť bylo včera naposled. A kam ty —

Maří. Mám na paloučku u potoka plátno —

Purkrabí. Stržíš za ně. Ukládáš —

Maří. Ukládám, ale jen to plátno, Aleně neteři.

Purkrabí. A ještě jí kmentu přikoupíš, toť se ví. A ona v Bělči v kole —

Maří. Ne, je v lese.

Purkrabí. V lese pobíhat, a stará robotí —

Maří. Jaká robota! A mladým musí člověk něco přát.

Purkrabí. Přát, přát a kazit! To pak arci odvykají dílu a mají samé bláznové myšlénky a marnosť a shánějí kratochvíle.

Maří. Ale pane purkrabí: všichni časové svůj čas mají, a mládí je veselé. Toť jeho právo a my staří mu ho nevezmeme. Byliť jsme také mladí.

Purkrabí. Ale tohle se nedálo, co tohoto nynějšího času. Teď ďábel panuje. A zvláště tu, v této krajině. Za toho půl léta — ani ne — co jsem přehlédl! Té