ovšem; arciť lépe, že celá obec bére výdělek, než aby ho bral soukromý majetník. Ale nepozorujete-li strýčku! že při obecních hospodách obžerství snad ještě více v dědinách se zmáhá a že obec dostane sice nějaký ten groš, ale soused za to vydá dva? Hle, hle, podívejme se na to bohatství v obecní kase, kteréž napřed sousedé sami a jejich čeled do hospody byli zanesli! Ostatně každý má prý své choutky. Cizinci, mravem a řečí nám docela neznámí lidé, přicházejí do kraje našeho a staví u nás amerikány a fabriky na cukr! Ti ssají jako pijavky peníze z lidu našeho. Poradiliť se s dobrou; neboť mají se při tom výborně. Naše obce ale, místo aby na akcie společně sobě též nějakou fabriku vystavěly, postaví sobě raději krčmu, a krčma aspoň na venkově je až posud u špatné pověsti. A víte-li, milý strýčku! u koho obzláště? Hospody v dědinách nemají rády — ženy, hospodyně; ty ustavičně na ně lají. A mají také úplnou k tomu příčinu. Hospodáři by tam neustále jeu seděli a utráceli, hlavně v neděli a ve svátek, zatím žena musí nouzi tříti a s dětmi doma se ostouzeti. Hezká to pro ni nadělená! A pak přijde-li pro muže do hospody o půl noci, tu manžel přijda domu ochmelený zmaluje ještě ubohé manželce záda a domácí týrá. — Hezká historka přihodila se v jisté obci. Slyšel jsem ji od mladého vlastence panáčka; pročež slyšte milý strýčku. Hospodský byl spolu řezníkem, jenž výborné jitrničky a jelitka dělati dovedl. Toť bylo lákadlo pro hospodáře! Jedli tedy až se jim od huby prášilo. Zatím ničehož se ani nedotekli, co jim doma hospodyně byly navařily. Konečně přišlo se tomu na stopu. To jste měl, strýčku, viděť tu revoluci! Nechybělo mnoho a hospodský měl o oči přijíti. Musel řemeslo zastavit. — Zatím dosť; v krátkém čase budu tak smělým a pošlu vám epištolu druhou.
