Přeskočit na obsah

Stránka:Šuran, Gabriel - Přehled dějin literatury řecké.pdf/111

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována


věku. Spisy jeho týkající se hvězdářství a zeměpisu zachovaly se. Z nich jsou nejdůležitější:

  1. Γεωγραφικὴ ὑφήγησις je celkem mathematický zeměpis.
  2. Μεγάλη σύνταξις τῆς ἀστρονομίας byla v IX. stol. přeložena do arabštiny a cituje se od té doby obyčejně arabským názvem »almagest«. Obsahuje vylíčení a odůvodnění světové soustavy po původci Ptolemajovskou nazvané. Spočívá na domněnce, že veškerá tělesa nebeská pohybují se v kruzích okolo země, která majíc sama podobu koule, stojí ve středu nebeské koule.

3. Pausanias (Παυσανίας ὁ Περιηγητής ok. r. 150 po Kr.) označuje sám krajinu maloasijskou na Sipylu za svou vlast. Mnoho cestoval zvláště po Řecku a sepsal Průvodce po Helladě (Περιήγησις τῆς Ἑλλάδος) v 10 knihách. Poněvadž bedlivě popisuje umělecké památky, je pro archaeologii a mythologii velmi důležitý, ač není dosti spolehlivý. Nespolehlivost a také neúplnost jeho zpráv pochází od toho, že psal periegesi až po svém návratu domů do Asie, nedrže se toho, co sám, třeba jen zběžně, viděl, jako spíše toho, co vyčetl z příručních knih mythologických a periegetických.


§ 49. Filosofie.

Filosofové této doby nestarali se tak o to, co jest, ale badali spíše o tom, co býti má, pěstujíce tak praktickou filosofii. Mezi moralisty doby císařské nejvíce vynikli:

1. Epiktetos z Herapole ve Frygii narodil se okolo r. 50 po Kr. U věku 15 let stal se otrokem; ale byv propuštěn působil nejprve v Římě, od r. 94 v Nikopoli epirské, vyučuje stoické mravouce a shromažďuje kolem sebe zástupy nadšených ctitelů. Zemřel okolo r. 130. Nepsal nic jako Sokrates, ale žák jeho Flavios Arrianos (viz str. 102.), poslouchaje ho, činil si zápisky a vydal je po smrti mistrově, shrnuv je ve dva spisy: Διατριβαί (Rozpravy) v 8 knihách, z nichž se 4 zachovaly, a Ἐγχειρίδιον (Rukověť),[1] která obsahuje stručná a úsečná naučení mravná.


  1. Stoika Epikteta Rukověť mravních naučení, přel. Fr. Drtina (Otázky a názory, J. Laichter 1901).