Přeskočit na obsah

Slowanské národnj pjsně/Djl druhý/Zpěw Srbský/Pjsně Králické

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny

Kralıičke pěsne.[1]


1.

Mi dodıosmo ovde
Pred Popove dvore.
Popovi su dvori
Borıem ogradıeni,
Borıem i javorıem;
I po nıima šeta
Mlada Popadija,
A za nıoma ide
çerka Sindělia,
Pak majci govori:
Ustan’ mila majko
Te daruj Kralıice;
Podaj světlom’ kralju
Onog’ vrana konıa
Mladom’ barıaktaru
Barıak od ilinče,
A světloj Kralıici
Od zlata mindıuše;
A onim ostalim
Po kitu ružice,
Po drugu lıubice:
Neka su rumene,
Kao i ružica,

Pjsne Králické.


Popowi.

My sem přicházíme
Před popowy dwory.
Popowy gsau dwory
Borem ohraženy,
Borem i gawořjm;
A po dwořjch chodj
Mladičká popowá,
Za popowau chodj
Dcerka Sindělija,
Která k matce mluwj:
Nuže milá máti,
Podarug Králice:
Dey gasnému Králi
Konjčka wraného,
Praporečnjkowi
Praporec ozdobný;
Darug gasné Králce
Zlaté naušnice,
A každé ostatnj
Z růžj dey kytičku,
A druhau z fialek:
By byly čerwené,
Gako ty růžičky;

Neka su lıubezne,
Kao i lıubica.


2.

Zaspala Gospodıa
Pod žutom nerančžom,
Gospodar je budi,
U oči je lıubi:
Ustani Gospodıa!
Kralıice su došle;
Daj da darujemo,
Ne hçeš mlogo dati:
Kralıu vrana konia,
A Kralıici vence,
Vence i obodce;
Mladom’ barıaktaru
Svilenu košulıu,
A beloj dvorkinıi,
Burmu pozlaçenu.


3.

Oj višnıo, višnıice!
Digni više grane,
Ispod tebe Vile
Divno kolo vode.
Pred nıima Radiša

By byly přjgemné,
Gako ty fialky.


Hospodyni.

Pod žlutým zaspala
Žinka pomerančem;
Hospodář gi budj
Ljbage gi w oči:
Wstáwey hospodyně!
Králice k nám přišly,
Gdi ge podarowat
Nemnohými dary:
Králi dey wranjka,
A králce wěnečky,
Pěkné naušničky.
Praporečnjkowi
Hedwábnau košili,
A čisté dwořance
Prsten pozlacený.


Gdauce zpjwagj.

Oy wišně, wišnice!
Pozdwihni swé wětwe,
Pod tebau tu Wjly
Diwně kolo wedau.
Před nimi Radiše,

Bičem rosu trese,
Do dve Vile vodi,
A treçoj besedi:
Podı za mene Vilo!
Kod moje hçeš majke
U hladu sediti,
Tanku svilu presti
Na zlatno vreteno.


4.

Ovde nama kažu
Dıače samouče;
Samo kňigu uči.
Němu kňiga kaže:
Konja da ne jaše,
Sablju da ne paše,
Vina da ne pije,
Dragu da ne ljubi.
To dıače ne šluša
Što mu kňiga kaže;
Više konja jaše,
Bolje sablju paše,
Veçma vino pije,
Veçma dragu ljubi.

Bičem rosu střásá;
Dwě si Wjly wede,
Dwě, a k třetj mluwj:
Wdey se za mne, Wjlo!
U mé můžeš matky
W chládečku seděti,
Hebké přjst hedwábj
Na zlatém wřetenu.


Učenci.

Ayhle! tuto máte
Pilného učence,
Sám co knihu učj.
Gemu kniha welj,
By koněm negezdil,
Šawlj se nepásal:
By nepjwal wjna,
A děwče neljbal.
Málo dbage na to
Gak mu kniha welj;
Wjc na koni gezdj,
Rád se šawlj páše,
Častěg wjno pjwá,
Častěg děwče ljbá.

  1. Pod gménem Králice wyrozumjwá se počet 10—15 děwčat, dobře nawedených, genžto kolo w podobě srpa předstawugj. Na lewém křjdlu kola stogi pěkné a obratné děwče, magjcj na hlawě čepici kwjtjm ozdobenau, w prawé ruce meč a zowe se král. Na prawém křjdle kola stogi druhé děwče, rowně gako prwnj krásau obličege a ozdobným oděwem znamenitěgšj, držjc w prawé ruce na kopj praporeček, bjlé a čerwené barwy, a zowe se Praporečnjk (barjaktar). W prostřed kola sedj na stoličce dobře wycwičená djwčina prostřednjho zrostu, gegjžto ljce pokryty gsau bjlým rauchem, a zowe se králka (kralica), od které i celé kolo swé gméno dostalo. Také k wětšj cti ustanoweno gest, gakožto k službě králčině gedno děwče, které stále u nj stogj, a gmenuge se komorná, neboli dwořanka (dvorkiňa). Celé kolo po dwau kročegjch napotom postupugjc, otočj se na lewo okolo králky a zpjwá pjsně podlé pořádku ustanowené; při tom král na lewé a praporečnjk na prawé straně nepostupugi za kolem; nýbrž král s obrácenau twářj k prwnjmu děwčeti w kole, hrage pro sebe, mečem machage a zpátkem se oddaluge. Zrowna tak praporečnjk na prawé straně s obrácenau twářj k poslednjmu w kole děwčeti s praporcem w ruce neustále hrage. Když za několik chwilek hra tak trwala, král a praporečnjk obrátj se pogednau oba na swoge mjsta, a potom okolo celého kola se otočiwše, dostawj se zas na swé prwnj stanowiště, kde opět gednjm obratem počnau dále hráti, gako na začátku. Králice hragj obyčegně každý rok o letnicjch, a to ne na gednom mjstě, ale před každým domem w dědině, z které pocházegi. Gdauli pak i w bljzké dědiny, dwa ozbrogenj mládencowé ge doprowázegj. Začátek hry se činj u domu Králowa. Prwnj pjseň, kterau pěgj, došedše před čj dům, obsahuge w sobě žádost k hospodáři nebo k hospodyni, by wynesli stolici, na kterau by se králka posaditi mohla. Potom počnau každému w domě zwláště pjsně zpjwati, mužským i ženským. Pjsně Králické gsau weskrz w šestislabičném werši skládané. Za neystaršj p. Vuk Stefanowič pokládá nasledugjcj, kterau Srbowé giž před 500 lety zpjwati měli. An bez toho snadná k rozuměnj, klade se tuto toliko srbsky:

    Kralju, svetli kralju!
    kralju, svetli kralju, leljo!
    Kralice banice!

    Kralice Banice!
    Kralice Banice, leljo!
    Ustaj, te pošetaj. (Wstaň a pocházeg.)

    Ustaj to pošetaj,
    Ustaj to pošetaj, leljo!
    Od dvora do dvora.

    Od dvora do dvora,
    Od dvora do dvora, leljo!
    Do Careva stola.

    Do Careva stola,
    Do Careva stola, leljo!
    Gde Car vino pije.

    Gde Car vino pije,
    Gde Car vino pije, leljo!
    Carica mu služi.

    Carica mu služi,
    Carica mu služi, leljo!
    Iz zlatna kondira. (Čjše, kofljk.)

    Diwno, že hra na Králku toliko u národu Srbského a Českého známa gest, u giných Slowanů, žádná stopa — žeby kdy byla, se nenalezá.