Za Drem Janem Dobruským

Údaje o textu
Titulek:	Za Drem Janem Dobruským
Autor:	Antonín Kvíčala
Krátký popis:	nekrolog
Zdroj:	Časopis českých šachistů, roč. I. , s. 161
Licence:	PD old 70
Související:	Autor:Jan Dobruský

„Dobruského není více!“ Když se tato ohromující, neočekávaná zvěst posledního dne měsíce května roznesla, mnohý známý a ctitel jeho zatruchlil upřímně, ale přímo zdrceni byli přílušníci české obce šachové. Odešel její velmistr, jenž pro české zájmy šachové tolik vykonal, že ptáme se, jak to bylo možno člověku jedinému, a přece litujeme, že smrt náhlá nepopřála mu vykonati více! V tom jeví se jisté sobectví, ovšem z nadšení pro věc, neboť jinak mnohý mohl by záviděti mistru, nám tak drahému, rovněž tak skvělé jeho úspěchy, jako náhlé, bezbolestné rozloučení se světem, v němž staří mudrci takové blaho spatřovali.

Nechci a nemohu vystihnouti v těchto řádcích význam geniálního zasvěcence Caissy, sledovati a vypsati jeho práci, úmornou pro velký rozsah i jemu, jenž tak snadno tvořil a pracoval, tím méně oeceniti podrobně jeho činnost v každém odvětní umění šachového: to budiž příště úkolem ruky hbitější a více zasvěcené. Chci jen vyvolati několik vzpomínek, zejména z doby starší, jež nám mistra jeví v plné síle nadšení mladistvého a všestranné tvorby.

Roku 1896, právě dne 3. června, v den, kdy se po 11 letech za ním zavřely tmavé brány hrobové, pokusil jsem se ještě spíše, při valné mimořádné hromadě „Českého spolku šachovního“ a odůvodňování návrhu, aby mistr náš a dlouholetý člen výboru jmenován byl čestným členem spolku, význam Dobruského, tak epochální a mimořádný, oceniti a aspoň naznačiti. Odpověď písemná, již posud chovám — neboť mistr v prostoduché skromnosti tehdy ani ke schůzi, ani k následující oslavě u „Koláře“ — kam později rád chodíval — konané, osobně se nedostavil, — byla výkvětem skromnosti velikého ducha, neboť obsahuje krom přátelských vzpomínek a vřelých díků hlavně výroky, že co dobrého jest na něm na poli šachovním, nám děkuje, a proto že máme míti radost z něho, pravda-li, že se nám povedl.

A tu zaletá mysl má zpět do doby sjezdu v r. 1872 konaného. Tehdy čtverlístek, z kavárny „u Sokola“ vyšlý, v čele jeho mistr Antonín König, ještě českému šachu vévodil, ale účastníci směstnali se dobře v koutě Konviktského sálu, pro ně příliš velkého. Zavítal mezi nás však genius šachový, plavovlasý jinoch, adept Dobruský, tehdy nastávající bohoslovec, i rozepjal tu poprvé ve veřejnosti perutě nadšení šachového, jež všecky uneslo. A když po kratším pobytu v semináři do Prahy se přesídlil, a za vedení bodrého Pilnáčka brzy s poměry šachovými zde se seznámil, tu rázem téměř odňato žezlo společně třímané od nás všech, a každý se sklonil před vynikajícím geniem, jenž je sám uchopil a po tak dlouhá léta, nikoli v pýše a ješitnosti, ale v roztomilé skromnosti, sdílnosti a obětavosti vůči věci i osobám, jež ho tak často mnoho drahého času stály, držel.

Jeho návodem, ano provedením, povstala první domácí — Kobrova — kniha šachová, on tvořil a zásoboval nové rubriky šachové, budil a šířil zájem šachový, kde mohl, a nejvíce snad práce vykonal tam, kde ji málo kdo seznal a ocenil, při pomáhání tvorbě cizí. Bylo úžasné, zírati na mistra nevyrovnané paměti šachové, jenž dovedl rozluštiti, postaviti, a zejména opraviti a ladně přizpůsobiti každou skladbu, při níž to bylo možno, a často se přítomným zdálo, že vládnou tu ruce čarovné a říše bájí!

Jakou snůšku skvostů obsahují práce jeho, jak vynikal ve hře praktické, jíž se pohříchu časně vzdal, čím byl zdejším spolkům českým a skladatelům: kdož by to úplně vypsati mohl?

Než nechci zabíhati do podrobností, neboť úplné někdy budoucí ocenění činnosti Dobruského na poli šachovém bude samo velkým dílem.

Mně i mnohým jiným byl osobně přítelem milým, obidvovaným a nezapomenutelným, a památka jeho v české obci šachové trvati bude po věky. Dobylť jí uznání světového!

JUDr. Antonín Kvíčala.