Vlastenský slovník historický/Uhři

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Uhři
Autor: Jakub Malý
Zdroj: Vlastenský slovník historický. Rohlíček & Sievers, 1877. S. 840.
Národní knihovna České republiky
Licence: PD old 70

Uhři čili Maďaři, poslední národ výbojný, který z Asie do Evropy vtrhnuv zde stále se usadil, spojivše se s Němci učinili násilný konec říši Velkomoravské (v. Morava). Napotom nabíhajíce loupežně do západních zemí Evropy potřeni jsou od Němců ponejprv r. 933 u Merseburku a podruhé r. 955 u řeky Lechu, ku kteréž poslední jejich porážce přispěl také kníže Český Boleslav I. 1000 výborně ozbrojenými bojovníky. Mezi lidem maďarským apoštoloval sv. Vojtěch s velikým prospěchem, obrátil jich mnoho tisíc na víru křesťanskou a r. 984 pokřtil v Ostřihomě i Vajgu, syna knížete jejich Gejsy, na jmeno Štěpán, kteréž on potom proslavil co první král Uherský. Později Čechové a U. často, hned přátelsky, hned nepřátelsky, spolu se stýkali, a panovnické rodiny jejich prostředkem sňatků v příbuzenství vcházely. Mnohé a kruté války s Uhry vedl Přemysl Otakar II. (v. t.). Syn jeho Václav II. zvolen jest po vymření dynastie Arpadovců (1301) za krále Uherského, ale volby té nepřijav dal Uhrům místo sebe syna svého též Václava. Ten sice v stoličném Bělehradě za krále jest korunován, avšak neudržel se proti soku svému Karlu Robertovi, od papeže podporovanému, a r. 1301 od otce svého z Budína i s korunou a ostatními říšskými klenoty zpět do Čech jest odveden. Lépe zdařilo se Sigmundovi, druhému synu Karla IV., který co manžel Marie, dcery Ludvíka Velikého, na trůně uherském se udržel a později prvním společným panovníkem království Českého a Uherského se stal. Poslední válku s Uhry měly Čechy za krále Jiřího, proti němuž nevděčný zeť jeho Matiáš od strany jemu odporné za krále Českého svoliti se dal a toho dovedl, že po smrti Jiřího puštěny mu od koruny České na čas života jeho Morava, Slezsko a Lužice, kteréžto země však po jeho smrti zase jsou ku koruně České navráceny. Po Matiášovi panovali ještě Uhrům a Čechům společně dva králové, Vladislav a Ludvík. Po smrti tohoto posledního dostaly se jak Uhry tak Čechy domu Rakouskému, při němž napotom oboje království nepřetržitě zůstalo.