Velké národní neštěstí!

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Velké národní neštěstí!
Autor: neuveden
Zdroj: České noviny 13. 8. 1881. s. 1.
Národní knihovna České republiky
Licence: PD anon 70
Související: Požár v Národním divadle (Světozor), Zalkej vlasti! Zastři sobě tvář Čechie! Veliké Národní divadlo shořelo! (Národní listy)
Související články ve Wikipedii:
Národní divadlo

Ἀεὶ τῷ Ἰλίῳ κακά!

Věru, tato slova, kterými opěván někdy osud nešťastné Troje, platí také o našem národě. Neštěstí na neštěstí stíhá jej po dlouhá století a sotva někdy záblesk štěstí objeví se na nebi našem, již stíhá nás neštěstí. Po třináct roků sbíral národ krejcar ku krejcaru, po třináct roků budoval na svém národním divadle, jehož slavnostní zahájení mělo se za krátko odbývati. Ze všech končin našich vlastí docházely zprávy o přípravách k účastenství ve velké slavnosti národa. Všude, kde jen jazyk český zaznívá, panoval radostný ruch, blaženým cítil se každý, komu kynula možnost účastniti se v památné slavnosti. Až i z daleké Ameriky chystali se synové národa českého ku zlaté Praze, všichni bratrští národové slovanští hotovili se, aby podíl brali ve velké naší radosti.

Vše to minulo, vše to byl jen krásný sen, z něhož se probouzíme ku kruté skutečnosti!

Národní divadlo naše, tato chlouba našeho národa, k níž jsme s hrdostí poukazovali cizince, kteří pochybovali o naší síle, stalo se obětí krutého živlu. Včera k šesté hodině večerní vzňala se střecha a za půl hodiny byla v plném plameni.

Tam, kde nad Prahou vyčníval velebný stánek uměn, ohromné plameny označovaly objem střechy.

Veliké Národní divadlo proměněno jest ve veliké spáleniště. Co toto píšeme, hoří divadlo uvnitř, ohromné plameny šlehají z oken, za nedlouho zůstanou z velkolepé budovy holé zdi!

V nejvyšším žalu odpírá slovo službu. Cítíme celou tu tíži velikého neštěstí, jež stihlo ubohý náš národ, ale nemáme výrazu pro bolest, která srdce naše rozrývá. Leč k čemu slov, kde celý národ stejně s námi cítí, kde každý věrný Čech žalem je proniknut pro krutou zvěsť, jež z Prahy vychází do všech končin obydlených národem českých.

Leč nedejme se unésti příliš bolu. Osud učinil nás utužilými k neštěstí a tak přijměme i tuto ránu nelítostného osudu a připravujme se k opětnému započetí díla. Tytam jsou slavnosti, ku kterým jsme se chystali, začněme sbírky znova.

Ano, není to než drsná skutečnost! Kdy domnívali jsme se, že velké dílo jest dokonáno, musíme znovu započíti. Jest pochybno, zdali bude možná ještě použíti i těch zdí, zdali nemusí se stavba počíti od základů znova!

Leč zůstaňme zmužilými! Neoddejme se svému neštěstí, hotovme se znovu k práci a podejme světu pohled národa, který i ve svém neštěstí nezapomíná na svou důstojnost; dokažme, že neštěstí toto nejen nás neporazí, nýbrž bude nám vzpružením k činnosti tím úsilovnější!