Vánoční album/1883/V ledových křišťálech

Vánoční album/1883
O vánocích r. 1620	V ledových křišťálech	Na formance

Údaje o textu
Titulek:	V ledových křišťálech
Autor:	Irma Geisslová
Zdroj:	Vánoční album. Dárek českým rodinám. Ročník druhý. Uspořádal Gustav Dörfl. Praha : vlastním nákladem, 1883. s. 16–21. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

I.

Spí krajina; led svítí hladkým třpytem,
sníh myriady drobných tají hvězd,
v tom rámci jako z bílých růží svitém
ta naše zem jak krásná, mrtvá jest.

A pod tou stuhlou, němou bílou skrání
sen klíčí touhy plný o jaru,
jak duší mladých tajné horování,
než projeví se ve slov útvaru.

Vše čas má svůj, a přípravy své dlouhé,
i lidský čin, i vrstva nových hor,
i motýlovo zakuklení pouhé —
a k zušlechtění spěje všechen tvor.

Ač pozvolným se zdá ten postup pracný,
že vskutku nutno víry hluboké,
květ důmyslu a umu tak nám vzácný,
hvězd zástupy tak dalné, vysoké,

vzrůst bylin nekonečný, a dny jara
se prodlužují sotva o zdání,
přec osvědčenou cesta ona stará
i za smíchu, i za muk zmítání.

II.

Noc stíní kraj, jenž zasněžen,
svou hvězdnou perutí,
spí řeky v šperku zmrzlých pěn,
ční olše bez hnutí.

Tak zesnulá, tak mlčící
zem v šíř i do dálky,
a v příštím zase měsíci
z ní vzejdou fialky!

I halí šírý světa hrob
sníh, rouška přehebká,
ach — hrob! než, tomu za všech dob
je sestrou — kolébka.

Zem neumřela, dřímá jen
a síly slučuje,
když jara sen je vybájen,
pak v azur vesluje —

klid — blahoplodná svatyně,
v ní zem se chystá kvést,
a když si hoví nečinně
i tehdy činna jest!

III.

Kde příroda se nalezá,
jak nebylo by žití,
jež proudí vzduchem, zeminou,
i zmrzlou kapkou svítí!

Kde příroda se nalezá,
jak nebylo by ruchu,
jenž všecku jsoucnost proniká,
i zraku skryt i sluchu.

Kde příroda se nalezá,
jak nebylo by změny,
jenž v trvání svém věčna jest
a slastí vře i steny.

Kde příroda se nalezá,
jak nebylo by krásy,
jež odvěčné má zákony,
jež věčně zachová si.

A kde se člověk nalezá,
jak nebylo by — lásky,
jež všemu úsměv vetkala
i vážné bolův vrásky.

A kde se člověk nalezá,
je plno tepla všady,
jež oživuje přírodu,
tu její poušť i sady.

Kde s člověkem dlí příroda,
tam krasy její cena,
neb láskou zem ta nesmírná
je teprv posvěcena.