Vězení

Řečí lásky nejprv okouzlila
Srdce moje ta má mistryně,
Řečí tou, co Laura bohyně
Petrarkovy struny naladila;

Jejím veden prstem v Tassa díla
Vbloudil jsem se, na vln hladině
Dále plyna k rajské končině,
Kde se bujně prýští zpěvů žíla:

Teď už nelze zpět se vrátit více,
Už mi loďku zžehly jiskry ty,
Jichž mi v ňádra vrhla na tisíce.

Budu tedy vězněm v tomto ráji,
V poutech zlatých krásně zabitý,
Mrtev světu snít chci věčnou báji.