Tak volno!

Tak volno — tak volno — tak volno mi dnes!
Je nade mnou nebe a přede mnou les,
jenž dlouhý a vonný a šerý a něm —
a já jsem tak docela ztracený v něm.

A necítím bolesť ni vzpomínek hlod,
to padlo kams na dno do hlubokých vod,
a kdybych měl říci, jak v duši mi jest,
já musil bych výsknout až ku záři hvězd.

Kam kráčím, sám nevím a nechci to znát,
je dost mi, že dýchám a že jsem zas mlád,
a kdybych měl říci, со miluju, hned,
já musil bych v náruč vzít celý ten svět.

Jdu září, jdu stínem, jdu v hloubku i výš,
ach, zdá se mi, všecko že chápu zde již,
a řítím se v štěstí jak nebesy pták,
jež modrá, tak modrá a bez oblak...

(Poli a lesy.)