Stesk chudých
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Stesk chudých |
| Podtitulek: | |
| Autor: | Robert Southey |
| Spoluautor: | |
| Krátký popis: | |
| Původní titulek: | |
| Zdroj: | Moderní básníci angličtí (1700—1800), překlady Jaroslava Vrchlického. Praha : Jos. R. Vilímek, vyd. okolo 1900. s. 129–130. |
| Vydáno: | |
| ISBN: | ISBN |
| Licence: | |
| Přeložil: | Jaroslav Vrchlický |
| Licence překlad: | |
| Související: | {{{SOUVISEJÍCÍ}}} |
| další články: |
|
„A co lid chudý naříká?“
kdys boháč se mne ptal.
„Pojď, vyjdem spolu,“ pravil jsem,
„bych odpověď ti dal.“
To večer byl, sníh v ulicich
a kolem tuhý mráz,
my v teplých šatech upjati
a přec jen záblo nás.
Tu přistoupil k nám starý muž,
vlas řídký, bílý měl;
„Co venku v zimní noci chceš,
co zde?“ já k němu děl.
„Je ovšem zima,“ pravil mi,
„leč topit nemám čím,
tož venku žebrám podvečer
o soucit hlasem mdlým.“ —
My bosé dítě potkali,
cár, díra jeho šat.
„V tom chladném větru, co tu chceš?“
jal hned jsem se ho ptát.
I dělo: „Doma v bídě zlé
jest všeho potřeba,
na loži otec — poslali
mě žebrat o chleba.“
Na rohu žena seděla
ve pusté ulici,
na zádech děcko, u prsu
pak druhé plačící.
„Co v pusté noci děláš tu,
kde mrazný vítr tak?“
by ztichlo, k děcku na zádech
svůj obrátila zrak.
Pak děla: „Muž je vojákem,
já šla mu „s bohem“ dát
a nyní do své farnosti
se musím dožebrat.“
My smavé děvče potkali,
šat volný, schýlen zor,
ta začla s chodci nočními
hned smělý rozhovor.
A já se ptal: „Co svedlo tě
až v tuto bídu sem,
ku hanbě, zmaru, v pozdní žal?“
i řekla: „Chudá jsem!“
Já k boháči se obrátil,
jenž zamlklý tu stál:
„Proč chudý lid si naříká,
z těch každý zvěst ti dal!“